1.FC Slovácko

Fotbal je krásná hra! Přínáší nám štěstí,radost ale i smutek a pláč.

Další zápas

NA HLAVNÍ STRANĚ!

Minulý zápas

...

TOPlist

Dostupnost podle Monitoring-serverů.cz

Webhosting-domeny.info

Webhosting-domeny.info

PageRank

JakNaWeb.com - vše o HTML,CSS,PHP,MySQL,XML, výroba a tvorba www a web grafika

"Někteří lidé tvrdí, že fotbal je otázkou života a smrti, já jsem s tímto názorem velmi nespokojen. Můžu vás ujistit, že fotbal je daleko daleko důležitější." Bill Shankly

Z médií

OSOBNOSTI PRVOLIGOVÝCH TRÁVNÍKŮ

NA ZAČÁTKU BYLO TĚŽKÉ ZRANĚNÍ. TEĎ PATŘÍ K NEJLEPŠÍM
Martina Danielová

V kalendáři byl pátek 20. března 2009 a svátek slavila Světlana. V Hovoranech na Jižní Moravě vyběhly ženy  České republiky k prvnímu mezistátnímu zápasu v tomto roce. Jako kapitánka přivedla mužstvo na hovoranský trávník se státní vlaječkou v levé ruce osmadvacetiletá Martina Danielová.


V tu chvíli si pravděpodobně ani neuvědomovala, že to byl jeden z vrcholů její bohaté fotbalové kariéry.  Možná za několik let  bude o tomto studeném  a větrném dni ráda vyprávět svým známým.Tento okamžik stál  Martinu spoustu odříkání a tvrdého tréninku. Komu se poštěstí, aby vedl český národní tým  v jakémkoliv kolektivním sportu  jako kapitán? Martina Danielová, která si pásku s velkým céčkem navlékla v reprezentaci poprvé, ovšem svoji roli komentovala až s příliš velkou skromností. „Některé holky tu dneska nejsou a já jsem tady nejstarší, tak asi proto mně trenér dal důvěru,“ říká těsně po zápase.

Celá rodina Danielů je sportovně založená. Tatínek býval výborný fotbalisty, který to dotáhl až do divize a dokonce měl i druholigové nabídky. Maminka jako dorostenka reprezentovala Československo v běhu na lyžích a například ve štafetě měla tehdy za partnerku pozdější trojnásobnou olympijskou medailistku  Květu Jeriovou - Peckovou. Ještě dnes si spolu s Martinou vyběhnou v běžkařských  stopách kolem Nového Města na Moravě, odkud rodina Danielů pochází.  Prvním trenérem byl její tatínek a  první zápas v životě si doslova vybrečela. „Byl to žákovský turnaj, a já jsem neměla víc jak šest let. Tatínek mě nechtěl postavit, prý jsem ještě malá, bál se, abych se nezranila. Já jsem ale chtěla strašně hrát a začala jsem brečet. Tátovi nezbylo nic jiného než mě pustit na hřiště,“ říká Martina, která popisuje svůj první zápas v životě, ve kterém dokonce vstřelila branku. „Představte si, že v tom zápase jsem dala dokonce gól. Byla to taková „haluz,“ balón mně spadl na hlavu a skončilo to v síti.“   


Otec byl na druhé straně nemocnice a slyšel jak řvala bolestí


Hrála za žáky Sokola Rovečné a zvěsti o šikovné fotbalistce se brzy donesly do nedalekého Brna. S dívčí jedenáctkou z jihomoravské metropole odjela na svůj první velký turnaj  do Prahy. Na první zápas v dresu Brna Martina nezapomene do konce života. Nastoupila v základní sestavě, hrálo se sotva pět minut  a najednou se to stalo. Protihráčka na ní skočila oběma nohama tak nešťastně, že jí zlomila obě dvě holenní kosti. Následoval rychlý odvoz do Vinohradské nemocnice v Praze. Tam ovšem s komplikovanou zlomeninou nechtěli mít nic společného a poslali Martinu do Motola. Měla na vybranou. Buď narovnat zlomené kosti v narkóze a zůstat nějaký čas v nemocnici, nebo to srovnat bez narkózy a jet po zákroku domů. Mladá fotbalistka si vybrala druhou variantu. „Taťka byl na druhé straně nemocnice a až tam prý slyšel, jak křičím bolestí,“ vzpomíná dnes už s úsměvem na patnáct let staré zranění.

Na další dva měsíce ozdobila nohu nadějné fotbalistky sádra. Zranění ji zaslepilo tak, že byla rozhodnutá s fotbalem okamžitě skončit. Za rok po zranění přijel trenér Nového Města na Moravě a zkoušel Martinu přesvědčit, aby se vrátila zpátky ke sportu, ale nepochodil. Jenže to nevzdal a za pár měsíců zvonil u Danielů znovu. Tentokrát už byl úspěšnější a Martinu dovedl zpátky k fotbalu. „Byla to i zásluha mojí učitelky ve škole, která mě pořád přesvědčovala, ať se k fotbalu a ke sportu vrátím,“ vzpomíná Martina.
První zápas po zranění se uvedla náramně – dala gól. O dalším sportovním osudu tak bylo rozhodnuto. Fotbal ji znovu začal bavit a byl pro ni sport číslo jedna. Ještě jednu nepříjemnou událost si ale prožila. V patnácti letech ji trenér vyhodil z tréninku. „Znáte to, měla jsem ty „blbé“ pubertální roky a leccos se mně nelíbilo a neodpustila jsem si komentáře,“ vzpomíná na teenagerská  léta.
 
Nové Město postoupilo do první ligy a šestnáctiletá Martina už tehdy patřila k oporám mužstva. V té době se zrovna začala formovat reprezentace do 19 let a pozvánka přišla také pro ni. V září 1997 poprvé oblékla reprezentační dres v zápase proti Slovensku a při své premiéře znovu dala gól. „Nevím čím to je, ale pokaždé, když jsem nastoupila v novém mužstvu, tak jsem dala branku. Já přitom nejsem žádná exkluzivní střelkyně. V dalším zápasech už se to také potvrdilo, a můj brankostroj se zastavil. Mně nejvíc vyhovuje hra v záloze,“ prozradila Martina svůj oblíbený post. V té době hrála v první lize i děvčata z Compexu Otrokovice, kde talentovaná hráčka po maturitě na ekonomické škole  přestoupila. Compex na tom byl herně lépe a také podmínky pro fotbal tam byly na lepší úrovni. Mladá záložnice patřila k oporám mužstva a  10.3.2001 si mohla zapsat  první start za reprezentaci áčka.


Ve Francii je chválil Ivan Hašek

Hrál se přípravný zápas v Řecku a Martina se v novém dresu opět uvedla náramně – za poločas dokázala vstřelit dva góly a dres se lvíčkem na prsou obléká dodnes. Na ten zápas nejde zapomenout, stejně tak jako na utkání proti pražské Sparta v Bánově. V této vesnici kousek od Uherského Hradiště, se hrálo mistrovské utkání první ligy žen. Byl to zápas o jednom gólu, který vstřelila právě Martina Danielová. „Bylo to něco úžasného –  parádní návštěva, lidi povzbuzovali a hnali nás dopředu. Dobře si na ten gól pamatuji. Zdeňka Skupinová prodloužila balón a já jsem ho poslala po zemi k tyči do sítě,“ popisuje gól, kterým porazily Spartu. Ráda vzpomíná ještě na zápas proti Slavii Praha ve Strání na samém konci České republiky. Atmosféra podobná té v Bánově a Slovácko opět zvítězilo, i když tentokrát bez gólového zásahu Danielové. Před největší návštěvou 12 000 diváků si  zahrála ve Francii na hlavním stadiónu Racingu Štrasburk kvalifikaci MS. Štrasburk tehdy trénoval bývalý reprezentant Ivan Hašek, který je po zápase nezapomněl pochválit, i když těsně prohrály.

Martina Danielová patří nejenom k oporám Slovácka, ale také pomáhá s  tréninkem nově vzniklé přípravky nejmenších děvčat. Novou rolí je doslova nadšená. „Pro mě je práce s dětmi naprosto úžasná  Oni jsou vděčné za každou novou hru – chtějí trénovat a baví je to.“
Po skončení kariéry  by ráda odjela do ciziny, nejlépe do USA, ať už jako asistentka na mládežnické kempy nebo by si tam prostě našla nějakou práci. „Chtěla bych si tam rozšířit obzor a zdokonalit se v řeči. Říká se, že  až v cizině člověk pozná sám sebe, ne? Klade si řečnickou otázku.


Rodina Danielů má kořeny v Rumunsku

Možná budete překvapení, ale pokud budete hledat  kořeny rodiny Danielů, tak musíte více jak devět set kilometrů od Prahy směrem na Balkán, do župy Salaj. Dědeček a babička fotbalistky 1. FC Slovácko Martiny Danielové pochází ze slovenské vesničky Fagetu v Rumunsku, odkud odešli do tehdejšího Československa za lepším živobytím. Bratr Martiny Jan, který tam půl roku žil, dokonce píše o životě ve slovenských vesnicích v Rumunsku svoji diplomovou prácí. I samotnou Martinu země jejích prarodičů nenechává klidnou. „Zajímá mě jejich život, a také bych se tam někdy ráda podívala,“ přeje si rodačka z vesničky Rovečné na Vysočině.

 
Chce běžet Jizerskou padesátku


Když jsme si telefonicky sjednávali schůzku na toto povídání, tak Martina chviličku váhala a hlavně chtěla vědět, o čem prý to bude. „Ale budeme mluvit jenom o fotbale. Své soukromí bych nerada zveřejňovala,“ kladla si podmínky. Nakonec nebyla na své soukromí až taková přísná, jako v telefonu. Dozvěděl jsem se, že ačkoli žije na Slovácku, tak si raději než víno si dá dobré pivo. Je také velkým fanouškem dobrých filmů a naposled byla na Oskary ověnčeném Milionáři z chatrče. „Naprosto úžasný film,“ komentovala návštěvu kina. Pravidelně chodí plavat a  pokud si má vybrat nějakou hudbu, tak sáhne po písničkách s Jarkem Nohavicou. Má ráda běžecké lyžování a také jeden tajný sen. „Někdy bych si chtěla zaběhnout Jizerskou padesátku,“ přiznala se. V Uherském Hradišti už se cítí jako doma. „Přirostlo mně to tady k srdíčku. Je to strašně hezké město a hlavně je tu všechno blízko. Všude jezdím na kole a to skoro v jakémkoli počasí. Ale mám to ráda i u nás – Vysočina má také svoje kouzlo,“ maličko se zasnila.

Vizitka Martiny Danielová
Místo a datum narození: Nové Město na Moravě 25.10. 1980.
Pozice: Záložník.
Výška: 168.
Kluby: Sokol Rovečné, TJ Radošínská Svratka, Nové Město na Moravě, Compex Otrokovice, 1. FC Slovácko.
Úspěchy: Dvakrát druhé místo v první lize.
Reprezentace: 35 zápasů a 5 branek.
Stav: Svobodná.


                            Stanislav Dufka
 
 
 
Stránky ženského fotbalového klubu 1.FC Slovácko