1.FC Slovácko

Fotbal je krásná hra! Přínáší nám štěstí,radost ale i smutek a pláč.

Další zápas

NA HLAVNÍ STRANĚ!

Minulý zápas

...

TOPlist

Dostupnost podle Monitoring-serverů.cz

Webhosting-domeny.info

Webhosting-domeny.info

PageRank

JakNaWeb.com - vše o HTML,CSS,PHP,MySQL,XML, výroba a tvorba www a web grafika

"Někteří lidé tvrdí, že fotbal je otázkou života a smrti, já jsem s tímto názorem velmi nespokojen. Můžu vás ujistit, že fotbal je daleko daleko důležitější." Bill Shankly

Ostatní

Psaní ze Švédska V: O švédském školství

 Mladá fotbalistka a vystudovaná učitelka Veronika Hoferková píše o životě ve Švédsku, kde studuje a hraje fotbal za ženskou jedenáctku ve stotísícovém Linköpingu. Dneska přinášíme páté pokračování tentokrát o škole ve Švédsku. Přečtěte si jaké má Veronika zkušenosti ze švédským školstvím.




Ve švédské škole si všichni tykají a oslovují se křestními jmény


     Jak jsem již uváděla v předchozím článku, atmosféra ve škole je tady trochu jiná než u nás. V 60. letech 20. stol. došlo ve Švédsku k přerodu, k Ty-revoluci, kdy si všichni navzájem ve školách, na úřadě, ve veřejném životě- všude a všichni začali tykat (samozřejmě to nebylo ze dne na den jako jeden velký třesk, ale postupně). Proto nyní ve školách základních, středních, univerzitních studenti a žáci oslovují své učitele vlastními jmény.
     Dosud všichni učitelé, s kterými jsem se zde setkala, byli naprosto přátelští, ochotní, měli snahu pomoci a bavili se s námi jako se sobě rovnými (ne jen naoko) a ne jako někdo, kdo má více škol za sebou, je chytřejší, důstojnější a dává to tomu druhému byť skrytě najevo.
     Každý učitel má v podstatě svobodnou ruku (to platí pro všechny školy), jak přesně a co přesně bude ve svém oboru učit záleží na něm. Samozřejmě mají také něco jako osnovy-minima, co by žáci měli vědět. Ale jakou cestou se k tomuto poznání vydají, co více se dovědí, již závisí především na učiteli.

Ve Švédsku se až do sedmé třídy neznámkuje

     Nemýlím-li se žáci do 7. třídy ve Švédsku nejsou známkováni, mají pouze slovní hodnocení (odklon od evropské výkonové společnosti). Vnímají to tady tak, že každý sám má své vlastní svědomí a motivaci, které ho ženou dělat věci, co nejlépe. I na učiteli je, kolik úsilí do svého vyučování vloží. A co jsem se zatím setkala, řekla bych, že rozhodně vkládají stejně, někdy i více jako u nás.
     Tato větší svoboda ve vztahu stát-učitel platí také ve vztahu učitel-žák. Nejenom učitelé dostávají větší svobodu při učení ale i děti. Všechno je tu více postaveno na vlastní vnitřní motivace a důvěře (o tom také dále), na svobodné volbě a víře, že Ty sám uvnitř sebe máš vlastního kritika a motivátora, který Tě žene dělat věci, co nejlépe, jak umíš. Zpětná vazba je samozřejmostí každé výuky, hodně se tu diskutuje, rozdávají se domácí úkoly často určené pro pracovní skupiny. Dokonce mi přijde jakoby si tu ve škole lidé více naslouchali.
444
     Tato velká svoboda a zároveň důvěra jeden v druhého není kontraproduktivní. Učitelé věří, že jsi čestný a dobrý a že budeš dodržovat stanovená pravidla. Avšak tuto důvěru Švédové nezneužívají tak, jako by se to dělo u nás, v celé společnosti, ne jenom ve škole.
     Když jsem byla poprvé ve Švédsku asi před jedenácti lety s U18 (fotbalová reprezentace do 18 let), bydleli jsme na hotelu, kde byly přes celou dobu vystaveny flašky vína na stolech, v policích, ve skříních v jídelně a kdokoliv, kdo by chtěl, si je mohl vzít, aniž by to kdo poznal. V tu dobu to pro mě bylo něco naprosto nevídaného a neuvěřitelného, že něco takového bez dozoru existuje. Teď už to takhle začíná fungovat naštěstí i u nás, ale před jedenácti lety jsem z toho byla opravdu na větvi. Taková velká důvěra v lidi mě uchvátila už tehdy.

Angličtina ? Žádný problém, domluvíte se téměř s každým

    Z této návštěvy před 11ti lety si také pamatuji, že jsem se prvně setkala s odpadkovým košem na tříděný odpad. Také jazyková výbava tohoto národa je jinde než naše. Už před těmi 11ti lety každá uklizečka, pokojská na hotelu (a to nebyl bůhvíjak luxusní hotel) hovořily anglicky.
     A jak se mi to potvrdilo i ze současného pobytu, skoro všichni zde - mladí, staří, dospělí, zastavíte-li je na ulici a požádáte o cokoliv, jsou s Vámi schopní a ochotní se bavit, poradit Vám anglicky. Jak jsem vyzvídala u učitelky, není to tím, že by měli mnohem více výuky ANJ než u nás, ale veřejnoprávní televize (tedy vládá) si tím, že dává pořady, filmy v původní ANJ znění se švédskými titulky, si tak své občany vychovává. Důvodem by také mohlo být, že Švédi angličtinu prostě milují, rádi se baví anglicky, dělá jim to prostě potěšení.
     Už jsem byla na dvoudenní praxi ve škole. První den jsem byla na násleších a druhý den vedla hodinu já sama. Byla to hodina Outdoor activities (aktivity v přírodě) v 6. třídě. I zde panovala mnohem větší svoboda pro děti-možná až „svévole“, pro české školské prostředí nepředstavitelné (musím podotknout byla to Walfdorská škola). Děti byly jak z divokých vajec, ale nikdo po nic moc neřval, spíše se učitelky snažily vysvětlit, uklidnit konkrétního žáka a upozornit ho na to, že se chová nevhodně a že má pracovat – probírat s nimi učivo a dělat úkoly, které má zadané.
     Nemají tu jen klasické krychlové školní budovy jako u nás, ale lze najít často školy skládající se z více budov. Jde spíše o budovy (dřevěné), které jsou rozmístěny v komplexu školy. V jedné dřevené budově je třeba jedna, dvě, tři třídy. O polední přestávce obědvají všichni společně ve svých třídách-jídlo se jim vozí v přepravnících ze školní vývařovny-jídelny. Mají na každý týden určenou službu, která po obědě uklízí-umývá talířky, příbory, někdy musí setřít zem.
     Zvláštností je, že obědy jsou zdarma, že rodiče nic neplatí. Ve Švédsku je totiž zažité, že se škola nikdy neptá rodičů na peníze, nikdy po nich nepožaduje peníze. Pokud jede třída na výlet, všechno platí škola. Stát přispívá na každé dítě určitou částkou a z toho musí škola vycházet byť platí obědy a jiné. Naplněnost třídy je tu různá, setkala jsem se s třídou v počtu 9-28 dětí, tak jako u nás.

Místo výuky fotbal – u nás nepředstavitelná věc
     Když jsem byla na návštěvě v této škole, hrála jsem v polední přestávce (trvá 45 min.) s chlapci ze 6. třídy a 7. třídy fotbal na školním plácku-hřišti. Jenže chlapce fotbal tak bavil, že nechtěli jít zpět do školy a probírat další předmět, tak jim paní učitelka ze šesté třídy dovolila, aby si hráli dál místo výuky (u nás nepředstavitelné).
     Byla jsem tím lehce překvapena a ptala se na to pak učitelky, jakože  jim to dovolila. Řekla mi, že byla hodina výtvarné výchovy a tam když budou chybět, tak se nic neděje. Ptala jsem se jí také na jejich divoké chování a na to mi odpověděla, že raději nechávají mladší děti (před pubertou) takhle svobodně: neřvou po nich tolik, nechají je vyblbnout. Děti mohou o přestávce využívat školní zahradu, houpat se na houpačkách upevněných na větvi stromu, lézt po stromech atd., má to prý pak blahodárný účinek na jejich pozdější chování v pubertě, kdy s nimi není tolik problémů jako je v jiných zemích obvyklé.
     Výuka na vysokých školách je mnohem interaktivní než u nás. Hodně se diskutuje, žádný názor není špatný. Každý se může vyjádřit, aniž by byl jeho názor totálně zatracen, odsouzen. Když máme ve škole prezentaci a třebaže není úplně skvělá, učitel za prezentaci poděkují, pochválí alespoň něco a pak vytkne třeba chyby, ale v přátelském duchu bez nějakého rozčilování, nechápání, osobního zaujetí vůči studentovi.
      Pro Švédy platí pravidlo, že proto, abys učil, musíš mít vztah nejen k předmětu ale i k žákům, studentům a tento mezi osobní vztah je pro ně nesmírně důležitý. Vždycky, když se nám učitel představoval první hodinu, mluvil nejenom o daném předmětu, ale také i o své životě, kolik má dětí, zájmy, kariéra atd.  To samé jsem se setkala v případě nově příchozího trenéra do týmu, který samozřejmě představil sebe jakožto člověka se sociálními vazbami, cítěním. U nás se stále oháníme profesionalismem a tady je profesionalismus v ruku v ruce s personalismem, neboť přeci člověk mluví s člověkem. Vstřícný a přátelský postoj od učitelů je tady samozřejmostí a blahodárným balzámem na duši.

Telefonovat ve škole? Ve Švédsku normální věc

 I na univerzitě panuje velká svoboda a já byla nejprve překvapená a někdy to přišlo skrz prsty, mé vnitřní určité meze. A to například, když má spolužačka telefonovala v hodině a naše učitelka jí nic neřekla, absolutně to přešla jako kdyby to byla věc spolužačky, že se rozhodla telefonovat. Vyřizování telefonátů v průběhu výuky je v mé třídě časté-spolužačkám zazvoní telefon a ony si ho jdou vyřídit ven (ve většině předmětech v ČR nepředstavitelné) a učitelka na to nijak nereaguje. Učitelé na vysoké škole jsou mnohem menší puritáni, škola je postavena hodně na samostudiu a domácích úkolech.
     Tady dostaneš úkol a je prostě na Tobě, zda ho uděláš, či ne. Když ho neuděláš, učitel Tě za to neodsoudí, i když není určitě nadšený, bere to tak, že je to tvá práce a tvoje volba investovat či neinvestovat čas. Neříkají nám tady musíš udělat to a to, dostaneme úkol a je jen na Tobě, zda ho uděláme.

Na školách se prosazuje  samostudium. Autobusy pro školáky jezdí zdarma

     S odevzdáváním prací, když přešvihneš termín, nebývá problém, uznají Ti to, neboť oceňují, že jsi ho nakonec odevzdal. Stalo se i několikrát, že jsme měli za úkol přečíst si knihu, abychom o ní mohli v hodině erudovaně diskutovat. A učitelka se zeptala, kdo z nás ji četl, ruku zvedly jen tři holky z nás 15ti. A vůbec se nerozčilila, ale uzpůsobila program a vymyslela diskuzi tak, že jsme se do výuky i bez přečtení knihy mohli zapojit a po skončení hodiny odcházet s pocitem, že víme o čem zhruba kniha byla.
    Jak jsem již uvedla často pracujeme v malých pracovních skupinách 4-8 spolužáků, jak v hodinách, tak velmi často při vytváření domácího úkolu: např. společně vytvořit prezentaci na zadané téma, či na téma, které si sami vybereme. My se pak mimo školu domlouváme na setkáních a společných schůzkách. A je opět na nás kolik moc úsilí do úkolu vloží. Jak se tady říká, každá cesta, je správná cesta.
     Samostudium a samo vzdělávání je styl, který se na vysoké škole propaguje. Mnoho knížek a také mnoho reportů či úkolů na zadaná témata musí každý student za domácí úkol vytvářet.
     Mají tady pro mě netypický systém zkoušek. Pro psané zkoušky je na univerzitě zvláštní budova, do které mají vstup jen Ti studenti, kteří jsou právě oprávněni jít na zkoušku. Já měla jednu takovou zkoušku z ANJ, která měla trvat 4 hodiny, avšak z důvodů mé nedokonalé přípravy a také kvůli zapomenuté studentské kartě doma po hodech jsem na ni nešla.
     Naše univerzita je situována do tří velkých komplexů budov, které se nachází v tzv. Campusu. Liunöping univerzita má takové Campusy tři, mezi nimiž jezdí pro studenty zdarma autobusová linky.
                              

 Veronika Hoferková - Švédsko
zdroj:http://slovackodnes.cz/

 
Stránky ženského fotbalového klubu 1.FC Slovácko