1.FC Slovácko

Fotbal je krásná hra! Přínáší nám štěstí,radost ale i smutek a pláč.

Další zápas

NA HLAVNÍ STRANĚ!

Minulý zápas

...

TOPlist

Dostupnost podle Monitoring-serverů.cz

Webhosting-domeny.info

Webhosting-domeny.info

PageRank

JakNaWeb.com - vše o HTML,CSS,PHP,MySQL,XML, výroba a tvorba www a web grafika

"Někteří lidé tvrdí, že fotbal je otázkou života a smrti, já jsem s tímto názorem velmi nespokojen. Můžu vás ujistit, že fotbal je daleko daleko důležitější." Bill Shankly

Ostatní

Psaní ze Švédska: O mentalitě Švédů, nakupování bez prodavaček i zajímavém životním stylu

Dnešním dnem bych rád tady na stránkách započal zcela novou rubriku, o kterou jsem už dlouho usiloval. Chtěl bych totiž publikovat texty lidí, kteří žijí za hranicemi a můžou tak ze svých osobních zkušeností napsat o životě v jiných zemích. Jsem totiž přesvědčený, že v médiích se sice můžeme dočíst o spoustě zemí, ale mnohé informace jsou až příliš obecné či politické, a jen málo se dotýkají každodenního života lidí. Rád bych také poprosil každého z vás, kdo tyto stránky čtete za hranicemi naší země (a vím, že vás není málo), napište mi prosím také o vašich zkušenost a vašem životě v zahraničí. VELMI vám děkuju!!!
Autorkou následujícího psaní (a také dalších pravidelných psaní) je Veronika Hoferková, sympatická dívka, která se narodila v Bílovicích na Uherskohradišťsku a od dětství měla ráda fotbal. Tak ráda, že se dokázala vypracovat mezi nejlepší fotbalistky v České republice a naši zemi také několikrát reprezentovala. Někomu by to možná stačilo, Veronika měla ale ještě další sen, a to odejít do Švédska, které patří v ženském fotbale k evropské špičce. Její sen se jí nakonec splnil, ve Švédsku hraje fotbal a také tady studuje. Nedávno jste si s ní mohli TADY na stránkách přečíst rozhovor od Staně Dufky.

Oběma moc děkuji a jsem jim vděčný, že připravili také následující pravidelná psaní ze Švédska. Začtete se do něj, mám velkou radost, že Veronika začala psát,  její postřehy jsou velmi zajímavé a nám Čechům (či Moravákům) dávají podnět k přemýšlení nad sebou samými. Další část jejího povídání najdete tady na stránkách v pondělí. Děkuju!!!

RB

  
O mentalitě Švédů, nakupování bez prodavaček, životním stylu, vztahu k přírodě i dětem

 

     Mentalita Švédů je trošku jiná než naše, lidé si tu opravdu mnohem více vzájemně důvěřují, ať již ve škole, na fotbale, tak v běžném životě. Musím uvést naprosto exemplární příklad neskutečné důvěry v člověka na příkladu z běžného života.

... o obchodech a benzinkách

     Pokud půjdete nakoupit do IKEI, do supermarketů firmy ICA-MAXXI, WILLYS, máte možnost si nakoupit naprosto sám bez paní prodavačky-pokladní. Jsou dva způsoby, jak se to provádí. První způsob je, že věcmi, které jste nakoupily, projíždíte sami přes scanner-čtečku čárkových kódů jakou mají prodavačky a dáváte na odkládací pult, který váží celkovou hmotnost vašeho zboží a tím kontroluje správnost dat. Pak zaplatíte penězi či kartou.

     Druhý způsob, který funguje v ICA-MAXXI je, že si vezmete přenosnou čtečku kódů a cvakáte rovnou kódy ze zboží, které si pak hned dáváte do tašek. Při odchodu u specializované pokladny dáte prodavačce jenom čtečku, které se v počítači zobrazí suma, kolík máte platit. Kdyby tohle fungovalo v ČR, asi by tyto obchody brzy zkrachovaly, jak by lidé kradli. Ale tady věří, že krást nebudou a naopak lidé jsou si toho vědomi a nepodvádí tolik. Odpovědnosti za nepodvádění je zde nádherná. V žádném případě nekradou jako u nás.

     Na podobném principu tu mají i některé benzínky, které jsou také samoobslužné, žádný ochod u benzínky, jen stojany s benzínem a pak přístroje na placení kartou. Z téhle neskutečné důvěry jsem opět byla nejprve v šoku, po té radostná z toho a dnes to již beru jako samozřejmost a sama tímto způsobem i nakupuji.

     Jak jsem již uvedla, Švédi hodně věří ve vlastního kritika v sobě sama, v sílu svědomí, která tě vede k tomu, být dobrým člověkem. Nemají potřebu na nikoho řvát, tzv. někoho „zjebávat", dokazovat si na druhém svoji moc a sílu. A také, když uděláte něco špatně, například vstoupíte někam, kam nemáte přístup, s úsměvem a ne se řvaním Vám dotyčný strážce místa vysvětlí, že tady je to pro Vás zakázáno a ukáží Vám cestu správnou.

     Na ulici požádáte-li někoho o radu, snaží se Vám pomoci, neberou to jako obtěžování. Ale na druhou stranu jsou ve své podstatě více samotářští než Češi, neboť samotných běžců, chodců, cyklistů zde pobíhá více než dvojiček či skupinek. Řekla bych také, že jsou přátelští, ale odsud posud. Není pro ně tolik obvyklé, aby ne naprosto blízkému člověku řekli něco napřímo, co si o nich myslí či třeba aby ho kritizovali. Také bych řekla, že co se týká jejich osobního prostoru-domova, jsou více obezřetní při jeho otevírání pro druhé. Zatím jsem byla pozvána pouze na návštěvu k trenérovi a k některým hráčkám na privát, který jim slouží místo kolejí (koridoru).

     Řekla bych také, že jsou Švédi více trpěliví, potrpí si na řady a pořadí. Nevadí jim vystát řadu, ba naopak. Nepředbíhají se, ale hezky čekají. Všude na veřejných místech, kde se čeká v pořadí mají přístroje, které jim vytisknou pořadové číslo, pod kterým mají přijít k přepážce. I u nás to už funguje, ale tady je to umocněno tím, že kde to jen trochu jde, tam to také je.

... o vztazích mezi lidmi

     Je to ale také země rozporů: na jedné straně pomoc na ulici, na druhé vřelost odsud posud. V autobuse jsou raději, když si k nim nepřisednete, i když mají volné místo vedle sebe (předestírala nám naše učitelka). Dům mají uzavřen ale zároveň otevřen zahrádkou přístupnou všem. Neřeší tu tolik vlastnická práva lesů, lesních cest, i když jsou třeba zahrazeny, turisté, chodci si mohou závoru zvednout a pokračovat v cestě.

     Celkově se říká, že Švédsko chrání přírodu a přesto i zde najdeme v keřích, na ulicích, kolem košů, zastávek, v příkopách celkem nepořádek z odhozených věcí jako u nás viz. papírky, odložená kola, vyhozené plechovky (zálohuje se zde PET a plechovky od nápojů). Především po víkendu zůstává na ulici nepořádek.

     Švédové mají rádi nové věci, umění a zároveň se v něčem snaží držet tradici, viz. tradiční stavba rodinných domků. Jak jsem již uvedla, moc rádi si povídají anglicky, poznávají nové kultury, jsou otevření ostatním národům (je tu hodně přistěhovalců) a na druhou stranu chtějí být stále Švédi.

     K jejich životního stylu patří pohyb a také ho provozují-mladí, malí, velcí, staří (jezdí všude na kole, hodně lidí záměrně chodí pěšky po lese, ve městě, hodně lidí si chodí také zaběhat do parku, lesa, města, fitka a na druhou stranu milují Coca-colu, brambůrky, sladkosti, rychlé občerstvení Macdonald a jiné přesně tak jako u nás.

... o vlastenectví, víře

     Dá se říci, že jsou vlastenci, všude můžete vidět švédské vlajky na domech a přesto jen málo z nich zná například folklor, málokdo ho udržuje. Když nám předváděli při jejich velkém svátku Luciafest (svátek Lucie) tradiční folklorní tance, tančila je skupina již v důchodovém věku. Na některé tradice si tu tolik nepotrpí, na některé ano-mají čtyři velké svátky, kdy se nějak snaží udržovat tradici, jinak po zbytek roku nic. Je to Svatojánská noc (letní slunovrat), Velikonoce, Luciafest a Vánoce.

     Na jednu stranu jsou přírodní národ, hodně dřeva (lesů je tu opravdu požehnaně) a na druhou stranu i oni se stali národem plastu. Všechno tu můžete koupit plastové, vše je vyrobeno a užíváno z plastu.

      Moderní trend si také Švédsko drží v užívání PC technologií. Dobré PC vybavení na univezitních školách je samozřejmostí, dostupnost internetová také. V prostoru univerzity se můžeme zdarma připojit na univerzitní net. Ve škole je také několik PC učeben s tiskárnami a skenery. Na začátku školního roku se instaloval nový systém pro tisknutí dokumentů, avšak stále ještě nefungoval a tak jsme měsíc a půl mohli tisknout zadarmo. V Česku by s největší pravděpodobností udělali to, že by všechny tiskárny odpojily do doby než by systém naskočil. Tady ne, tady jsme tiskli zadarmo.

     Švédové jsou vyznáním většinou protestanti, takže faráři mohou být i ženy, mohou mít děti a žít tak podobný život jako všichni ostatní. Ježíš je ve Švédsku vyzobrazen, vnímán jako jeden z nich. (viz fota katedrála) Celkově nejsou švédové nijak zvlášť křesťanští a ani na tradici půlnoční vánoční mše si moc nepotrpí. Kostel není pro ně jen místem bohoslužby, ale pořádají v něm různé koncerty a co je nejzajímavější, mají v některých  kostelech dětské koutky a také stoly a židličky pro dospělé, neboť po každé mši svaté zde pijí přátelé kávu či čaj.

     Švédové si na kafíčko a něco sladkého potrpí. Minimálně dvakrát denně mají „Fiku" je to něco jako svačina, čas na kávu a něco sladkého. Fiku dodržují všude, ve škole, v zaměstnání, bývá kolem 10,00 a 17,00. A dokonce to tu tak funguje, že Švéd raději půjde o půl hodiny z práce později, než aby přišel o Fiku, které trvá tak v rozmezí 10-30 minut.

... o dětech, mužích, ženách

     Je také obdivuhodné jak moc myslí na děti, neboť všude naleznete dětská a fotbalová hřiště, opravdu na každém kroku. Třeba dvě, tři, čtyři fotbalová hřiště s nádherně zelenou travičkou stojí hned vedle sebe a jsou přístupná každému. Díky tomu, že tu tak často prší je tu tráva opravdu zelená a hustá. Na tak krásných hřištích jakých jsem tady hrála, se mi v Česku podařilo hrát málokdy.

     Celkově je tady méně diskriminace tam i zpět. Všechny činnosti tu může dělat žena, všechny činnosti muž. Viděla jsem zde dokonce ženu, která pracovala s muži na stavbě. Viděla jsem zde mnohem více mužů starajících se o své ratolesti, kteří neváhali své dítě nakojit z flašky. Jedna maminka dítě muži ponechaly, i když mu velmi v náručí plakalo.  Nebrala mu hned z náručí, nechala jej, aby ho utišil on, jen ať se hezky naučí dítě utišiti také :-).

     Děti tu mají od rodičů mnohem více volnosti, rodiče je nechávají více si hrát, nesnaží se je stále umravňovat, nechají je „lítat" po kostele, na tribuně, parku a děti si hrají a když potřebují, tak se vrátí za rodiči a rodiče vědí, že tam jsou a nemají toliko strachu o ně, neboť důvěřují, že se jim nic nestane, že se o sebe umějí postarat..

     Ve školkách, které jsou otevřeny před 7,00 až klidně do 18,00 podle potřeby rodičů, tráví děti polovinu času venku, v zahradě a polovinu ve vnitř ve školce. A opět je Švédové  nechávají-švédské vychovávatelky, aby objevovaly samy s velkou důvěrou, že se jim nic nestane, svět. Viděla jsem, jak děli šplhaly po stromech v zahradě, aniž by jim vychovatelka za to nadala, jak si hrály s hráběmi, krumpáčem (někdy s plastovými, někdy skutečnými) a tříkolkami. Lezly po stromech, kládách, kladinkách, praly se a vychovávatelka je nechávala, jen pokud to už zabíhalo do krajních mezí, vstoupila mezi děti, anebo když dítě přišlo s prosíkem, pláčem, pochovala ho. No prostě nádhera. A jak je vidět, dětem to svědčí. Každé dítě má pro dovádění ve školkařské zahradě nepromokavé teplé oblečení a rodičům nevadí, že jej musejí skoro každý den prát.

... o "výchovném" fotbale


     Švédům nejde primárně jen o výkon, jde jim více o zlepšování sebe sama. Například, když si chodím zahrát do sportovního centra florbal, basketbal, volejbal, fotbal nikdo nepočítá o kolik, který tým vede, důležitá je pro ně hra, ne výsledek. To samé na tréninku, když hrajeme fotbálek, většinou nepočítáme, který tým o kolik vede, spíše hrajeme dál a dál, snažíme se dát, co nejvíce gólů a co nejméně dostat. Také náš trenér i trenér v áčku mají za svůj cíl především zlepšovat nás hráčky a ne jen  primárně vyhrávat. Ano, chtějí vyhrávat, ale ta podstata je pro ně ve zlepšování.

     Něco nepředstavitelného se tu stalo s minulým trenérem A-týmu. Ukončili s ním po té, co skončil s týmem na druhém místě v první švédské lize, smlouvu. Trenér pak napsal děkovný dopis, v němž vysvětlil důvody, proč odchází (byl u áčka tři roky). A jako jeden z hlavních důvodů uvedl, že již týmu dal, co mohl. S vedením klubu se dohodli na tom, že bude pro všechny nejlepší spolupráci ukončit, aby tým dostal nové impulsy a posunul se dál. A přišel trenér, který trénoval především dorostence a muže.

     Samozřejmě, že chtějí být co nejlepší, ale oni si na to nejlepší jsou ochotni počkat. A to také tenhle nový trenér áčka řekl, že chce, aby se tým zlepšoval a byl dobrý i za dalších pět let, ne jen teď, ale stále, do budoucna.

     Tady je také velmi důležité kromě toho, jaké jsou tvé schopnosti v dané oblasti působení, pracování, vystupování, také tvé osobní chování, Ty jako člověk, osobnost. Náš trenér z Kenty Jensa Wisén má za hlavní cíl vychovávat skvělé mladé fotbalistky, ale zároveň skvělé lidi. Vztah a osoba jsou pro něj nesmírně důležité.

     On sám je povoláním něco jako psychologický terapeut ve vězení a věří, tak jako švédský systém, že každý má možnost na nápravu, na zlepšování se a cesta, jak zamezit dalším chybám, zločinům nevede přes tresty, ale změnu myšlení, proto švédská vláda vytváří programy pro nápravu vězňů.

 Veronika Hoferková, Linköping, Švédsko
Zdroj: http://www.slovackodnes.cz/
 
Stránky ženského fotbalového klubu 1.FC Slovácko